Jedná se o míčovou hru, která je určena pro hráče, kteří disponují zrakovými vadami. Ti se orientují při hře pouze sluchem a to tak, že uvnitř balonů jsou umístěny zvonky. Tato hra je i pro vidící publikum velmi napínavá a trvale patří mezi jeden z nejzajímavějších týmových sportů na paralympijských hrách.
A jak že to s ním začalo? Kořeny tohoto sportu sahají již do roku 1946. Goalball navrh Hanz Lorenzo z Rakouska a Sepp REindle z Německa. Jejich snahou bylo poskytnout sportovní zpestření veteránům z druhé světové války. Od té doby se sport pomalu šířil do dalších zemí a dnes má zastoupení ve více než 100 států po celém světě.
Hráči jsou buď částečně slepí nebo úplně. Všichni ovšem musí nosit během zápasu pásku na očích. Čímž je zabezpečeno, že i ti kdo částečně vidí, mohou hrát s hráči, kteří nevidí nic. Tím je zabezpečeno fairplay.
V zápase proti sobě stojí dva týmy po třech hráčích. Hřiště je dlouhé 18 metrů a 9 metrů široké. Obvykle má celkově tým 6 hráčů, ale pouze 3 jsou aktivní v jeden čas na hřišti. Cílem hry je dostat míč do branky soupeře. Týmy se mohou vzájemně pokoušet míč zastavit tak, že jej blokují vlastním tělem. Hra má svoje časové omezení. Jakmile jeden tým vhodí míč do hry má obranný tým 10 sekund na to, aby opětoval útok. Čas začíná běžet hned, jakmile se kdokoliv z hráčů dotkne míče.
Míč je speciálně uzpůsoben pro zrakově postižené. Je vyroben z tvrdé gumy a jsou v něm díry, aby bylo možné slyšet zvonek, který je umístěn uvnitř. Branky jsou umístěny na konci hřiště po celé jeho šířce a měří 1,3 metrů na výšku. Vyhrává ten tým, který získá nejvíce bodů ve stanoveném čase.
Poprvé byl tento sport představen na paralympijských hrách v Torontu v roce 1976. V té době se jej účastnili jen muži Poprvé se ženská soutěž v Goalballu onlinechlap.cz sehrála v roce 1984 v New Yorku na Stoke Mandeville Games.
