Jsou lidé, kteří si velice rádi hrají, a to i v dospělosti. Například já, kdy mi už bylo třicet dva let, tak se taky moc stále ráda hraji hry se svým synem. Protože žijeme se synem jenom my dva, jsem matka samoživitelka, takže taky všechno záleží hlavně na mě, abych svého syna nějak zabavila. Samozřejmě, že syna nenechám jenom sedět u televize nebo mobilu. Vím, měla bych klid, ale nechci mít ze syna maniaka, který je závislý na elektronice. A protože chci, aby syn si stále hrál, aby nebyl vývojově opožděný, tak jsem taky se tam přihlásila do kurzu plavání a taky na softbal. Myslím si, že syn je opravdu hodně spokojený.
Taky mi syn naštěstí říká, že vždycky se do kroužku těší. Opravdu jsem ráda, že syn takhle spolupracuje, protože opravdu nechci, aby dopadl třeba jako můj bratranec, který vůbec neměl žádné koníčky a potom se chytl opravdu špatné party. Vážně byste takovou partu nechtěli a netoužili byste po tom, aby se jí vaše dítě chytlo. Opravdu mi věřte, že lepší je dát dítěti taky samozřejmě volnost, jakou potřebuje. Ale samozřejmě odsud potud. A nesmí si dítě se dělat samozřejmě co chce. Od toho tady jsou také různé zábavné hry, které taky vzdělávají. Já osobně dávám přednost hrám, které právě vzdělávají, aby byly taky samozřejmě více přínosné.
Dokonce i já sama jsem měla ráda takové naučné hry. Ale taky si například zahraji se synem takové hry, které jsou úplně běžné a obyčejné, jako například skákání panáka anebo hrajeme kuličky. Taky se synem hrajeme malý minigolf, který jsem pořídila k nám na velkou zahradu. Je to malinkatý minigolf, ale je to velice zábavná hra, která syna moc baví. A jsem ráda, že to syna velice hraví a že taky si hraje se mnou různé hry a že nepotřebuje k tomu jenom své malé kamarády. Tady jde alespoň vidět, že i obyčejné hry mohou člověka nebo celou rodinu skvěle spojovat.
