Každý, kdo někdy po důležitém fotbalovém či hokejovém zápase cestoval hromadnou dopravou, může potvrdit, že s fanoušky, zvláště těmi skalními, to není jednoduché. Případů agrese, zvláště vůči členům jiných klubů, není nouze, ať už jde o bitky mezi fanoušky nebo i házení zápalných předmětů na hřiště. Toto chování se v těchto chvílích projevuje i u lidí, do nichž bychom to jinak vůbec neřekli. Kde je tedy jeho příčina? Přeci jen se neobjevilo samo od sebe.
Základem zde je náš prapůvodní instinkt patřit do nějakého společenství. To ostatně vidíme všude, když si hledáme přátele mezi lidmi, kteří mají stejné zájmy a se kterými si tak budeme nejlépe rozumět. Pokud se pak objeví člověk, který je také fanoušek, avšak odlišného klubu, je to v podstatě jako by se potkaly dvě nepřátelské tlupy – nevyhnutelně dojde k boji, obvykle pouze slovnímu, avšak mnohdy eskaluje i do fyzického. Zde je potřeba uznat, že toto chování podporují i mnohé sportovní kluby. To je také důvod, proč dělají jen velmi málo proto, aby tyto své skalní příznivce nějakým způsobem zpacifikovaly. Přináší jim to totiž zisk, a to hned z několika různých důvodů.
Především jsou si tito skalní příznivci ochotni koupit mnohem více upomínkových a jiných předmětů, jako jsou dresy, šály a podobně. Také častěji navštěvují zápasy přímo na stadionu, což znamená větší prodej lístků. Tím vzniká klubu zisk, o který rozhodně nechce přijít, zvláště proto, že financování dnes rozhodně není ideální. Dále jim to také zvyšuje popularitu. Špatná reklama je koneckonců také reklama, a pokud o daném klubu bude slyšet, byť v souvislosti s jeho fanoušky spíše než kvůli sportovním úspěchům, pak se jich přiláká daleko více, neboť se o něj lidé začnou zajímat. Není tedy pochyb, že současná situace klubům vyhovuje. O tom, že to ubližuje nejen fanouškům, ale také hráčům či sportu obecně, sice vědí, ale příliš to neřeší. Zisk je totiž zde zdaleka nejdůležitější.
